Současná finanční a hospodářská krize bývá často označována za největší od konce druhé světové války. Oprávněně. Prestižní ekonomický týdeník The Economist nedávno ale varoval před desetkrát větší krizí, která nám hrozí – demografickými změnami.
Současný důchodový systém, kdy lidé v produktivním věku platí penze důchodcům, je totiž mimořádně citlivý na vývoj věkové struktury. Když se tento systém rozbíhal, většina lidí se tehdy ani důchodového věku nedožila. Dnes se jej dožívají téměř všichni, a důchod pobírají více než dekádu. V budoucnosti se toto období ještě prodlouží.
Sociální demokraté na své konferenci Penzijní reforma v ČR v této souvislosti předvedli svou jedinou dobře vyvinutou schopnost – schovávat hlavu do písku. Prohlášení, že Česko nepotřebuje zásadní penzijní reformu, jsou nejenom populistickými výkřiky, ale zároveň reálně ohrožují životní úroveň dnešních třicátníků a čtyřicátníků.
Sama Bezděkova komise odborníků na ministerstvu financí tvrdí, že důchodový systém skončí bez zásadní reformy kolapsem. Důchodový účet podle ní již nikdy nebude bez reformy v přebytku. Jen loni byl schodek důchodového účtu přibližně30 miliard korun a bude se jen prohlubovat.
Pokud nic neuděláme, pak stát nebude vůbec schopen garantovat lidem příjem nad hranicí chudoby. Návrhy socialistů mohou ožebračit statisíce důchodců. Již v roce 2005 spočítala Bezděkova komise, že dle návrhů ČSSD skončí po roce 2035 většina důchodců v chudobě.
ODS navrhuje dát lidem možnost přesunout část sociálního pojištění do penzijních fondů. Chce dát lidem na výběr, zda budou spořit jenom se státním důchodovým systémem, který se dnes podobá hře "letadlo", nebo své úspory částečně zhodnotí v kapitálovém pilíři. Jeden z fondů by navíc podle návrhu ODS mohl být veřejnoprávní, tedy státem garantovaný.
Občanští demokraté otevřeně říkají, že tato reforma bude mít své náklady. Na rozdíl od návrhů ČSSD budou ale dočasné. A jako takové mohou být financovány z prodeje aktiv státu. Naopak populismus koalice ČSSD a KSČM nás bude stát desítky miliard korun každý rok, a to na dluh, tedy na úkor našich dětí.