Dilema Jiřího Paroubka

Co bude po mně?

Když po fiasku jarní volební kampaně odjel třicátého května uražený Oranžový Buldozer i s novochotí Petrou, následován dvorním veršotepcem Dimunem - neznámo kam - sepisovat paměti a atlas koček, probudil se Lidový dům do hnilobné kocoviny. Oranžová mávátka se šmahem proměnila ve schlíple stažené oháňky a na chodbách zůstal viset pouze zatuchlý odér pivních výparů za dvě kačky. Všelidová taškařice se proměnila v rozklad sociální demokracie. Do křesla prozatímního předsedy byl uvržen bezradný Bohumil Sobotka, dlouhodobě navyklý pouze papouškovat hluboké myšlenky svého vůdce. Médii přistižení křiklouni Rath a Jandák uslzeně kníkali tryznu za padlého Paroubka do nastavených mikrofonů a úsměv nebylo možné vyloudit ani na švejkovských tvářích věčně vysmátých Škromacha s Urbanem. Tiše a s úlevou se zadním vchodem vytratil špičkový manažer a aviatik Tvrdík, když jako obvykle nezaplatil účet. Vedení ČSSD se rozprchlo do svých domácích tvrzí a bystřejší sociální demokraté si začali lámat hlavu, z čeho že tu srandu zaplatí, když nebudou mít pod kontrolou možnost dalšího zadlužování veřejných rozpočtů.

(Kliknutím na obrázek se dozvíte více o vyobrazených šibalech)

Horečnou aktivitu v dění uvnitř strany nastartovala teprve Sobotkou ohlášená vlastní kandidatura na uvolněné místo předsedy sociální demokracie. Se svou kandidaturou přispěchal Škromach i jihomoravský hejtman Hašek, kteří se cítili rovněž vyvoleni. Svoji šanci vycítil Martin Pecina, korunu tomu nasadil z politického záhrobí Jiří Paroubek, jenž navrhnul svého oblíbence Ratha. Následující události pak připomínaly hospodskou rvačku všech proti všem. Rozhádali se Rath s Urbanem i Haškem, přidal se i Škromach. Své od stranických kolegů slíznul i Pecina. Kandidáti na sebe dštili oheň a síru ve všech podobách, zároveň hledali mocné spojence uvnitř i vně ČSSD. Zdeněk Škromach tradičně pošilhával po odborových předácích, z nory se vynořivší Tvrdík se objevil po boku Haška při soukromém jednání s mocným bossem ČEZu Martinem Romanem (Tvrdík jako jediný ze zúčastněných jednání popřel – inu, starého psa novým kouskům nenaučíš…). Přítrž vzniklé frašce učinilo až vedení sociální demokracie a raději odložilo sebevražedný sjezd strany, pro jistotu až na březen příštího roku. Teprve poslední dny přinesly zásadní obrat. Rath, Hašek, Urban i Škromach se postupně před médii usmířili na věčné časy, usměvaví a navždy spolu, za operetní asistence nově zrozeného vedení ČSSD. Jako z jiného světa pak přispěchali bývalí ministři Fischerovy vlády Pecina a Kohout s omluvou voličům za konfrontační charakter kampaně a volali po slušnosti do vlastních i vládních řad.